PF 2019

Srdečně vám všem přeji především to zdraví. Ano, otřepaná fráze, ale ve chvíli, kdy o něj přijdete vy nebo vám někdo blízký, pochopíte, jak moc důležité to je a že to je vlastně to nejdůležitější, co v životě máme. Tímto hodně zdraví vám i vašim blízkým. Dále přeji mnoho spokojenosti a chvílí, kdy máte pocit, že teď a tady jste opravdu šťastní a že byste tak měli být každý den, Mnoho pohody a spokojenosti a nejlépe žádný stres, protože pokud nejde o život, nejde vlastně o nic a všechno má řešení, i když se třeba zatím může zdát neexistující – existuje, ale je ukryté a vy  musíte udělat všechno proto, abyste ho našli. Neřešit a vše nechat volně plynout. To je pro mě samotnou hrozně těžké a místy s tím bojuju opravdu hodně, až jsem otravná i svému okolí. Teď a tady se omlouvám, omlouvala jsem se předtím, omlouvám se znovu a omlouvat se budu, pokaždé, kdy to bude nutné. Pokora je totiž důležitá a uvědomění si vlastních chyb a započít boj s nimi je opravdu těžké. Připouštějte si své chyby a nezlobte se za ně na sebe, protože pokud si to uvědomujete, posouváte se dál. Vám všem taktéž přeji plno přečtených knih, naposlouchané hudby, navštívených koncertů či divadel, napsaných textů, složené hudby, ušitých šatů a já nevím co ještě, jelikož pokud se kultura rozvíjí a nás baví, není to s námi ještě tak špatné. Každému z vás minimálně jednoho člověk, který je tady pro vás. Myslím tím opravdu pro vás a nemusí to být nutně váš partner(ka). Prostě člověk, který s vámi bude v dobách šťastných, ale i těch zlých a neopustí vás, ale podrží. Člověka, se kterým můžete sdílet všechno. Člověka, který se vám nebude bát říct pravdu do očí, ač občas bolí. Člověka, který vás vyslechne a obejme vás, sice se to zdá jako maličkost, ale léčí to a lidé si to přitom tak málo uvědomují.

Dejte si během roku jeden cíl, který s vašim životem udělá opravdu hodně. Já si ho s vámi dám také a neříkejme tomu předsevzetí, jelikož to nikdo nedodržuje. Naučme se mít rádi sami sebe, vážit si sami sebe a zlepšovat se v čemkoliv, především proto, protože to chceme my sami. Dělejme vše, jak nejlépe umíme, nemá cenu dělat něco s polovičním odhodláním. To odhodlání potom nemá žádnou váhu a moc dlouho s tím nevydržíte.

Také bych si pro všechny přála víc porozumění. Je ho na tom světě, tak strašně moc málo, až je to smutné. Okamžitě soudíme, jsme se vším hned hotoví, ale nesnažíme se pochopit. Nedávejte průchod nenávistí, příliš nekritizovat. Kritika je většinou jen odrazem nás samých. Snažme se žít s nadhledem a větším pochopením.

Víc komunikujte. Víc chápejte. Víc milujte. Víc relaxujte. Víc dělejte to, co vás baví a naplňuje. Víc si věřte. Víc dělejte pro sebe samotné. Víc objímejte. Víc naslouchejte a poslouchejte. Víc se usmívejte. Dělejte prostě vše, co vás dělá lepším člověkem.

A jednoduše věřme v to NEJLEPŠÍ, co nám nadcházející rok 2019 může nadělit. 

TOP 5 - červenec 2018

Mám hrozně ráda hudbu. Bez sluchátek takřka nevyjdu z domu a není měsíc, aby se mi alespoň pět písniček nevrylo pod kůži. Právě tady bych si na konci každého měsíce ráda udělala report, co jsem za tu uplynulou dobu poslouchala a vám to může sloužit, jako inspirace, co si poslechnout.

Shinedown - ATTENTION ATTENTION

Twenty One Pilots - Ride

Lenny Kravitz - Fly Away

The All-American Rejects - Falling Apart

MUSE - Dead Inside

 

 Červenec jsem odstartovala svými milovanými Shinedown, které mám hrozně ráda. Nedávno vydali stejnojmenné album a právě ATTENTION ATTENTION mě z celé desky zaujala jako první. Sice to intro je trošku otrava, ale když se to přetrpí, stojí to za to.
Twenty One Pilots má neskutečně ráda jedna z kamarádek. Já jim nikdy moc nevěnovala pozornost, až teprve nedávno. Už jsem nevěděla, co si mám pustit a na Spotify jsem zabrousila na Piloty a Ride mě zatím chytla asi nejvíc.
Lenny Krevitz (a především jeho největší hitovky) je moje taková stálice, která mě prostě baví. Tentokrát jsem se od něj vrhla na Fly Away a to díky tomu, že na plné koule vyhrávala v centru Prahy z jednoho porjíždějícího auta, což zapříčinilo, že se mě nutilo, si tu písničku furt a furt pouštět.
The All-American Rejects jsem hodně poslouchala před lety. Během července (ani nevím proč) se mi zase vybavili a já si během jejich poslechu nejvíc oblíbila Falling Apart, která mi přijde krásně pohodová.
Za MUSE "tak trošku" koncertní film z turné k albu Drones. Ten dávali v pražském kině BioOko a Aero. V Aeru jsem byla na tomhle filmu právě s kámoškou, a jak už se stává. Prostě mě to zase "přinutilo" si je po dlouhé době poslechnout. Můj los padl právě na Dead Inside, kterou jsem nikdy předtím nemusela. Zdá se mi to docela úsměvné. Teď mi přijde naprosto suprová snad ve všech směrech!

A má otázka zní. Co jste během července proháněli ušima vy?

Ovesné lívance s ovocem

Mám hrozně ráda sladké snídaně a pokud to aspoň trošku jde, tak si je opravdu vychutnávám. K tomu patří i to, že mě hrozně baví se s tím tzv. patlat, zdobit to a místy je mi to ve finálé i líto sníst. Proto bych se s vámi dnes chtěla podělit o recept na tu zdravější verzi. Já osobně už ani jinou nedělám.

Budete potřebovat (1 porce):
- 45 g jemně mletých ovesných vloček
- 1 vejce
- 1 středně velký banán
- ovoce na ozdobení
- vanilkové Flavdrops (či jiné sladidlo)
- 140 g řeckého jogurtu Milko
- 1 lžíce kokosového oleje
- 10 g nasekaných mandlí na ozdobu

Postup:

Do misky si dejte předem rozmačkaný banán, vejce a přisypte ovesné vločky. Celé to rozmixujte na jemnou kašičku tyčovým mixérem a případně přidejte trošku vody (těsto by mělo být trochu hustší, než to na bábovku). Na pánvi si rozehřejte kokosový olej a menší naběračkou nalejte na pánev těsto, opečte z obou stran dozlatova. Těsto vyjde na 3-4 ks středně velkých lívanců.

Poté si už jen rozmíchejte v řeckém jogurtu sladidlo (já mám právě nejraději vanilkové Flavdrops, ale lze například použít i med). Lívance už jen dejte na talíř, přelijte doslazeným jogurtem, posypte mandlemi a ozdobte (nejépe) sezónním čerstvým ovocem.

O mně

Ahoj všem. 

Někdo by si možná myslel, že tenhle článek mám natrénovaný. Psala jsem ho už několikrát a stejně nikdy nevím, jak začít, jak pokračovat a jak to ukončit. Nikdy nechci, aby to bylo moc dlouhé, ale zase abyste mě nějak poznali a věděli, s kým máte tu "čest". Takže já se teď budu snažit a vy mě případně omluvte.

Jsem holka z Prahy (možná už bych se mohla označovat ženou), co se narodila v Praze koncem března v roce 1991. Aktuálně pracuju na pozici účetní, ale doufám, že to nebudu muset dělat do konce života.

Jak jsem již psala v minulém článku - hrozně mě baví dělit se s ostatními o své cestě životem, a tak mě najdete takřka všude. Jsem věrný uživatel Facebooku, Instagramu i Twitteru (třeba dám někdy odkaz). Umím v pohodě žít v reálném životě a nejsem žádný asociál, sociální sítě mě ale prostě baví. 

Ze všeho nejvíc mě vždycky bavila hudbu. Vždy mě o ní bavilo psát - v tom v poslední době nějak stagnuju, ale já věřím, že se zase nastartuju. Určitě si na Googlu najděte odkaz na hudební magazín MonsterMusic. Přesně tam totiž píšu a jsou to ty nejlepší české stránky o hudbě. Hudbu naprosto miluju, a tak mě venku bez sluchátek takřka nepotkáte i doma mi neustále něco hraje. Mezi moje další oblíbené záliby patří i četba a to především tvorba 19. a 20. století. Nové tituly mě většinou zrovna neberou. Nepohrdnu ani knihami s osobním rozvojem a moc ráda mám i biografie. Největším relaxem je pro mě vaření. To je věc, která mě naprosto naplňuje. Baví mě zkoušet nové recepty nebo si vymýšlet ty vlastní. Je to přesně ta parketa, kde si věřím. Jsem vcelku pořádku milovná a mám ráda věci naplánované. 

Samozřejmě se i najdou věci, které mě nebaví. Tam patří cestování - většinou je to pro mě spíš stres. Moc mě nebaví ani sledovat filmy nebo seriály. S hrami (typu deskovky) u mě také moc nepochodíte. Míčové a ostatní týmové hry mě také moc neberou.

Více se o mně dočtete v průběhu tvorby tohoto blogu, protože tady existuje kategorie snad na vše, co ke mně nějakým způsobem patří.

Zatím to je tedy vše a jelikož je už pozdě, tak všem přeji dobrou noc.

- Karol

150x a stále poprvé

Už ani raději nepočítám, kolikrát jsem na tomto blogu začínala. Teď je ale chuť začít znovu. Proč to tedy nezkusit? Člověk má litovat především toho, co udělal a ne toho, co neudělal. A o tomhle to teď přesně je. 

Jsem nějaký zvláštní tvor (nebo si to někdo může při nejmenším myslet). Baví mě se dělit o svůj svět s ostatními. Baví mě psát o sobě či svém životě. Baví mě psát si internetový deníček. Píšu si občas i do sešitu, ale kdybych dělal jen jedno z toho, nebavilo by mě to. 

Baví mě se kolikrát vypsat z pocitů. Je to určitá forma "terapie". Vždycky jsem se nejlíp dokázala vyjádřit psanými slovy. Pokud bych se ale dokázala nejlépe vyjádřit osobně, vaše problémy stejně většinou kolikrát nikoho nezajímají. Ventilovat svoje nápady apod. je ale kolikrát povznášející...

Takže uvidíme, jak dlouho mi tohle vydrží. Zatím ani nemám představu, jaká bude hlavní náplň blogu. To se však ukáže časem. 

Hruškový koláč

Ahoj všem čtenářům. Podzim už nezadržitelně převzal veškerou vládu nad počasím. Dny se ochladily, listí nám šustí pod nohama a nastal ten správný čas, kdy si můžeme pořádně, po delší době, dopřát hrnek horkého čaje, čokolády či kakaa. Stejně tak, je čas i na sézonní dobroty, a právě hruškový koláč mezi ně nezadržitelně patří. Proto vám na něj dnes přináším recept. Nebojte se. Je jednoduchý a zvládne ho i naprostý začátečník.

Budete potřebovat (dortová forma):
- 3 vejce
- půl hrnku mléka (hrnek o objemu 250 ml)
- špetka soli
- 90 g třtinového cukru
- 2 hrnky špaldové mouky
- 2 hrušky
- lžíce skořice
- 2 hrsti ořechů
- pár plátků másla
- 1 kypřící prášek
- 1 vanilkový cukr

Postup:
Vejce si metličkou postupnĕ rozšleháme s cukrem, krypřícím práškem, vanilkovým cukrem a solí. Dále přilejeme mléko a pomalu přisypáváme mouku, poté skořici a mícháme dokavaď není tĕsto jemné bez hrudek. Teď je čas na to, vymazat si pečící dortovou formu máslem a vysypat hrubou moukou. Mezitím si můžeme i předehřát troubu na 150°C. Do připraveného tĕsta si jemnĕ vmícháme oloupané a nakrájené hrušky na plátky, přidáme ořechy a opĕt promícháme. Tĕsto vlijeme do formy, na tĕsto dáme pár slabých plátků másla a pečeme cca 45 min. Já kontroluji vždy, když začne buchta vonĕt a to, že do ní píchnu špejli a pokud ji vytáhnu suchou, máme hotovo :-).

Koláč je nejlepší podávat ještĕ trošku teplý a výbornĕ ho doplní trocha vanilkové zmrzliny. Bude vám ale chutnat i bez toho.

Hudební top 5 za květen

Ahoj!

Hudba je pro mě asi nejdůležitější věcí v životě. To už vít. Dneska si proto dáme přehled mých nej top 5 songů, které mi hrály během května :-).

Nirvana - Breed

 

The Creepshow - Take My Hand

Andy Black - We Don't Have To Dance

The Cranberries - Dreams

Black Veil Brides - In The End

Nirvana je už druhý měsíc moje srdcovka, během května to byla od nich především Breed. The Creepshow měli koncert v Praze. Chtěla jsem na něj jít, nakonec se tak nestalo, ale aspoň jsem si osvěžila jejich hudbu a právě tahle, z těch novějších mě zaujala nejvíc. Jestli máte rádi psycho billy, určitě to bude váš šálek čaje. Neskutečnou náhodou jsem na internetu narazila na Andyho Blacka - frontmana glam rockových Black Veil Brides. Song We Don't Have To Dance mě zaujal okamžitě hned na první poslech a ihned jsem se hrnula i na další jeho písničky. Aktuálně jsem ve fázi, kdy jeho debutové album sjíždím i několikrát denně. Ehm... Je vážně fantastický a mně se moc líbí. Celé albu ve mně vyvolává ponuré emoce a zároveň je neskutečně energický a místy i dost taneční, The Shadow Side se prostě povedlo! Když jsem byla u toho poslechu Andyho, vrhla jsem se i rovnou na poslech samotných Black Veil Brides. Zatím mě nijak zvlášť neuchvátili, stojím si ale zatím, že In The End je neskutečná pecka. Poslední písničkou v řadě je tady starý dobrý flák od brusinek. The Cranberries a jejich Dreams je nesmrtelná. Patří mezi mé srdcovky a kamarádka Vendy mi ji krásně připoměla.