
Marťan - Andy Weir
Originální název: The Martian
Vydáno: 2015 (originál 2014)
Prázdniny. Slovo, které ve mně vyvolává spoustu emocí. Stejně tak, jako když se třeba řekne „Pátek“ nebo „Sobota“. I u těhle slov se mi vyplaví spousta emocí, které nevím, jak popsat. Možná třeba klid či pohoda.
Prázdniny jsou už od dětství moje nejoblíbenější část v roce. Na pár let, když jsem chodila ještě do práce, to pro mě opravdu bylo jen slovo či místo v kalendáři. Jako dítě si pamatuju ten vibe, kdy jsme mohli být déle venku, a ráno nezvonil budík. Týden před koncem prázdnin mě a bráchu zase mamka zaháněla domů do postelí o něco dřív, abychom přivykli školnímu režimu. Střídali si nás prarodiče - buď u jednich nebo u druhých na chalupě. Pak přišel pravidelně i koňský tábor. S rodiči jsme jezdili na týdenní dovolenou do chatiček, kde jsme jezdili po hradech či zámcích. Večer dělali ohýnek. Chodili do lesa a do restaurací (to byl pro mě ale obrovský svátek). Vzpomínám si, že už jaké dítě jsem milovala, když jsme na dovolené chodili na oběd do restaurace.
Ale posledních pár let mám pocit, že právě běhen prázdnin se odvíjí můj největší přerod. Žádný konec a začátek nového roku, ale právě prázdniny. Tak si to tady teď shrňme:
léto 2020 - Vyhazov ve zkušební době. Pak pár týdnů beznaděje a totální pocit zmaru, že se se mnou někde rozloučili ve zkušebce. Tehdá jsem to nesla hodně těžce a dost to nahlodalo moje sebevědomí. Nakonec mi ale mamka nabídla, že můžu pracovat s ní v účetnictví, a tak jsem naskočila na volnou nohu, na které jsem spokojeně dodnes. Navíc jsme objevili a koupili pozemek a věděli, že se přstěhujeme z Prahy do Benešova.
Původně jsem měla do Brna vyrazit sama na jedno setkání. Nakonec z toho byl víkend ve dvou bez dítěte, s výborným jídlem, vilou Tugendhat, kinem a jedním splněným snem za volantem kamionu. A víte co? Někdy jsou právě ty neplánované výlety ty nejlepší.
Původně jsem měla jet do Brna sama na jedno setkání. Nakonec se z toho naprosto neplánovaně stal odpočinkový víkend pro mě a mého drahého. Trocha architektury, kino místo památek a jízda kamionem. Nic víc. A vlastně ani nic míň.
Roky jsem jedla ovesnou kaši, která se skládala ze dvou hlavních ingrediencí – proteinu v prášku a vody. Jednu dobu jsem ji jedla snad rok v kuse, až jsem se jí přejedla. Od té doby jsem ji nemohla ani vidět, i když mi teplá kaše ve snídani často chyběla – především v zimě.
Ne, nelekejte se. Nebo možná lekejte, protože tady zůstávám. Hned to ale vysvětlím…
V každé fázi života jsem měla nějaký blog. Vážně nekecám. Asi v patnácti letech jsem začínala na Sblogu, který tehdy fungoval ještě před Lide.cz. Vedla jsem tam blog o skupině Green Day. Milovala jsem to a jednu dobu to byl jeden z nejnavštěvovanějších blogů o Green Day u nás (a i teď jsem na sebe sakra pyšná).
Po pár letech jsem se přesunula na Blog.cz, protože Sblog dostal stopku a rušil se. I tam jsem psala o Green Day a denně informovala o tom nejnovějším, co se kolem nich dělo.
Postupem času — pokud si dobře pamatuji, bylo to někdy ve třeťáku na střední — se dostavil silný vnitřní pocit někde se vypsat ze svých emocí. Deníček mě nikdy předtím nebavil, ale skrz tehdy velmi dobrou kamarádku jsem objevila Pise.cz, kde si sama vedla blog. Nechtěla jsem si zakládat další blog na Blog.cz, a tak jsem se svými osobními zápisky přesídlila právě na Píše…
Pojďte se mnou kouknout na knižní tipy ode mě pro vás. Dáte přednost letní oddechovce nebo raději zabrousíte k tomu, jak to funguje na kriminálce? Nedávám knižní tipy jen na ty dobré knihy, ale i na ty, které mě nevzaly a nepředaly to, co měly.

Originální název: L'Echappée belle
Vydáno: 2010 (originál 2001)
Nakladatelství: Mladá fronta
Počet stran: 112
francouzská literatura / sourozenci
Simon, Garance a Lola jsou sourozenci a přes veškerou sourozeneckou lásku se ve svém dospělém životě nevídají natolik, jak by si sami přáli. Když je jednoho dne pozve příbuzný na svou svatbu na venkov, rozhodnou se, že na obřad vyrazí společně. Během cesty se spontánně navštíví svého bratra Vincenta, který pracuje jako kastelán na hradě. Připomenou si tak chvíle bezstarostné dětství a vrátí se tak do dob, kdy trávili veškerý čas spolu a nemuseli řešit žádné zapeklitosti dospělého života.
Tři knihy, které jsem přečetla během loňského května až července. Tři úplně jiné příběhy. Z toho dvě o hudbě, přičemž jedna kniha byla smyšlená fikce a druhá naopak autobiografie. Třetí knihou byla Franny a Zoey od mého oblíbeného autora J. D. Salingera, ale už jsem ji jednou před lety četla, ale měla jsem tentokrát chuť, přečíst si ji znovu.
Idol - Kristen Callihan

Originální název: Idol
Vydáno: 2021 (originál 2016)
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 360
hudební / moderní romance / oddechovka
Druhá trojice knih, kterou jsem přečetla v první polovině roku 2025. Tentokrát se v článku ohlížím za knihou, kterou jsem četla už před lety. Konečně už také patřím mezi ty, co mají přečteného Malého prince a odškrtla jsem si další přečtenou knihu od Stephena Kinga, jehož už několik let bezmezně miluji.
Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry

Originální název: Le Petit Prince
Hurá, jedeme na dovolenou!
Dovolené s malým dítětem jsou prostě jiné než ty bez nich. Už dvakrát jsme ale dali dovolenou do rakouského lyžařského střediska, kdy v prvním případě Šímovi bylo teprve 10 měsíců. Rok na to už necelé 2 roky, a tak jsme se rozhodli, že je po letech čas vyrazit za mou rodinou na Slovensko do Žiliny. Drahý je ještě neznal a já je naposledy viděla rok předtím, než jsme se s Jakubem dali dohromady a to bylo loni 5 let.
Většinou nastává chaos už den předem během balení. Chtěli jsme tomu předejít, a tak mamka, která jela na dovolenou s námi dorazila už večer před odjezdem. Vyzvedla jsem ji na nádraží, dali jsme si společnou večeři. Po uspání Šimona jsme rychle zabalili, chvilku poklábosili a odebrali se ke spánku. Ráno proběhlo celkem poklidně, a tak se všichni nakládali do auta. Posádka složená z Jakuba, Šimona, mojí mamky a mě mohla vyrazit.
Co by to bylo za cestu bez komplikací
Co by to bylo za dovolenou, kdyby proběhla hladce? Šímovi se asi dvě hodiny po výjezdu z domova udělalo blbě od žaludku, což moc nikdo nečekal, protože pravidelně špatně se mu v autě nedělá. Nicméně narychlo sjíždět z dálnice, postarat se o něj a mezitím čistit auto a sedačku jsem na své dovolenkové bingo kartičce teda neměla. Hned se mu udělalo naštěstí dobře, a tak jsme usoudili, že se spíš jedná o špatnou souhru náhod a ne o počáteční virózu. Mně se teda udělalo od nervů blbě potom, ale po příjezdu, když jsem viděla, že je vážně v pohodě jsem se uklidnila i já.
Demanova rezort - ráj pro děti
V podvečer jsme dojeli do cílového místa. Mamka našla Demanova rezort, kam nás pozvala - nádherný členitý moderní hotelový komplex přímo pod sjezdovkou asi hodinu od slovenské Žiliny. Celý areál je hodně orientovaný pro rodiny s dětmi, a tak v areálu najdete i nespočet atrakcí, hřišť, mini zoo, ale i animačního programu. Šíma tam byl naprosto v ráji a vůbec nechtěl pryč. Dokonce i teď po takové době kolikrát přijde s prosíkem, že by tam chtěl zase jet.