Kolikrát za den se zastavíš a zůstaneš spjatá s myšlenkou, jak je ti právě teď? Jak často se na něco těšíš a poté zjistíš, že sis tu chvíli vůbec neužila a jen matně vzpomínáš, jak ses v té dané chvíli cítila? Také s tím máš problém? Já také! A proto jsem se pustila do kurzu mindfulness. Jaké to bylo?
Vím to už dlouho, že neumím žít v přítomném okamžiku a kurz osobního koučinku mi to ukázal ještě víc. O to víc mě mindfulness lákalo, protože právě tato metoda je zaměřená na to, jak se naučit prožívat přítomné okamžik, a jak svou myslí neulítávat do budoucnosti či minulosti, prostě co nejvíce žít tady a teď.
Proto jsem moc neváhala, když jsem na kurz náhodou narazila na Instagramu, kde na něj lákala lektorka, která svůj kurz na lektora mindfulness zrovna završovala a nabízela tak 8 týdenní kurz zcela zdarma. V tu chvíli jsem jen věděla, že potřebuji sehnat hlídání a udělat si čas na 8 čtvrtečních večerů během ledna a února.
Jak jsem již psala v předchozím odstavci - kurz probíhal 8 týdnů - vždy ve čtvrtek od 18:00 do 20:00. Už od počátku jsme se učili hned několik metod, které mindfulness zahrnují. Co každý večer obsahoval?
Krátkou meditaci - Dělali jsme klasickou meditaci založenou jen na dech, meditaci založenou na pozorování vlastního těla či meditaci, kde jsme si promítali, co se nám v životě povedlo a za co jsme vděční. Mě ze všeho nejvíc zaujala meditace při chůzi, protože jsem sebe i tělo vnímala úplně jinak.
Diády - Rozhovor, který se vede ve dvou. Nejdříve jsme si pomocí očního kontaktu vybrali osobu, se kterou jsme chtěli jít do diády a pokud došlo ke shodě, sedli jsme si naproti sobě. Mlčky jsme se přivítali a poté jsme určitý čas mluvily. Zajímavé na tom bylo, že nejdříve mluvila jedna strana a druhá musela jen mlčet. Poté jsme se prohodili a v závěru jsme mohli mluvit vzájemně a rovnou si odpovídat. Zajímavé zjištění bylo, že opravdu často říkáme věci, které ani nechceme, jen aby nestála řeč, protože to ticho je trapné a člověk není příjemné. Učili jsme se tak, že ticho je v pořádku a nejsme nuceni pokaždé mluvit, ale že si naopak máme rozmyslet, co chceme druhé straně opravdu říkat.
Trénink prožitku - To jsme trénovali během jednoho večera, kdy jsme to zkoušeli pomocí ochutnávání cukrovinek. Pomalu, nejdřív si to jen prohlédnout, očichat a poté pomalu sníst a nejdřív rozpustit v puse - nekousat. A poslední naopak sníst tak, jak jsme zvyklí bez přemýšlení. Poté vnímat, jaké to je jíst něco za plného vědomí a soustředit se na to a jíst něco, jak jsme zvyklí - rychle a bez přemýšlení.
Zkoušení pomocníčků k meditacím - Mohli jsme si také vyzkoušet několik předmětů, které se u meditací používají. Zejména pranamatku (taková akupresurní podložka s bodcema) a meditační polštář. Oboje jsem si díky tomu pořídila domů, protože s tím jsou meditace příjemnější.
Sdílení v kruhu - Sdíleli jsme s ostatními v kruhu naše zkušenosti a zážitky. Buď ze zkoušení nových metod nebo třeba, jak nám šlo trénování mindfulness doma.
Všímavost v přítomném čase - Jako domácí úkol jsme měli každý den trénovat všímavost i doma a to mimo meditaci. Kdy se to dá trénovat? Kdykoliv - když řídíme, skládáme prádlo, vaříme, čistíme si zuby, dýcháme nebo jíme. Prostě kdykoliv. Vždy, když si na to vzpomenete, můžete to na krátkou chvíli vyzkoušet.
Mé dojmy z celého kurzu?
Nelituji ani jedné hodiny, na které jsem byla. Už od začátku jsem cítila, že mě to obrovsky obohacuje. Už v polovině kurzu jsem postřehla hned několik věcí:
- Náhlý pocit absolutního štěstí a spokojenosti při naprosto všedních činnostech, jako je příprava snídaně. Zatímco si třeba Šimon spokojeně hraje. Přirozená radost z naprostých maličkostí.
- Rozklíčování vzteku. Zjistila jsem, že mě něco naštve a poprudí ještě mnohem dřív než se to vůbec projeví. Například - Ráno vstávám a při vyklízení myčky mi vyklouzne z ruky sklenička. Nic se nestane. Já to nějak přejdu a jede se dál. Pak se ale Šimon začne kvůli něčemu vztekat a mně to vytočí. A tady nastává ten moment uvědomění. Zjišťuju, že mě nenaštval Šimon tím, že se mu něco nelíbí. Naštvalo mě už to vypadnutí skleničky. Díky tomu dokážu předejít častěji svému vzteku. To teda nezvládám pokaždé, to přiznávám. Jsem celkem lehce nasírací typ, takže mě čeká ještě dlouhá cesta, než se mi to povede ukočírovat, ale jsem ráda, že už vím, kde se ve mně vztek bere, protože takto s tím dokážu o něco lépe pracovat.
- Oblíbila jsem si meditace! Snažila jsem se na ně najet už několikrát, vždycky jsem je chtěla umět. Nikdy mi to ale nešlo, ale až teď jsem se je naučila a dělám je fakt pravidelně - vynechám tak jednou do týdne. A je to super. Doporučuju to každému a hlavně každé matce, která má pocit, že má všeho dost. Ta chvíle sama na sebe a jen na vlastní pocity je prostě skvělá.
- Několik fyzioterapeutů mi vždy říkalo, že mám zádové svaly strašně stažené, ať je povolím. Já to nikdy necítila, ale právě díky meditacím na všímavé procházení vlastního těla začínám cítit, kde jaké svaly a vazy mám napjaté.
Mindfulness mi hned v několika věcech zkvalitnil život a já jsem moc ráda, že jsem se kurzu mohla účastnit. Normálně tento kurz stojí 8k a můžu říct, že kdybych za něj měla platit, tak peněz rozhodně nelituji. Jsem ráda, že jsem si tak mohla otevřít nový životní obzor a naučit se zase nové techniky, jak porozumět sama sobě a vlastnímu tělu.
Máš zkušenost s mindfulness nebo o tom slyšíš poprvé?
Už než jsem se dostala k posledním odstavci, tak jsem si říkala, že za podobně skvělý kurz bych si ráda zaplatila. Diády nebo trénink požitku jsou inspirativní cvičení i pro nás, co na kurzu nebyli, a takto koncentrované a ve skupince stejně naladěných lidí to muselo být senzační!
OdpovědětVymazat