.: Měsíční střípky radostí

Hned na začátku měsíce jsme si se Šímou udělali dvoudenní výlet do Prahy. On trávil odpoledne na hřišti a já jedno odpoledne strávila u své kadeřnice na nových vlasech a druhé odpoledne jsem byla na nehtech, a poté navštívila kamarádku, se kterou vyrážíme společně na hradecký festival Rock For People.
Jedno dopoledne u nás strávila paní, kterou jsme požádali, jestli by nám mohla navrhnout zahradu. Má s tím daleko větší zkušenosti. Já tomu rozumím, jak koza petrželi a jedna na tohle nemám fantazii, ale i tak bych chtěla mít hezkou zahradu, co má smysl, není překombinovaná a bude splňovat vše, co od ní očekáváme.

Květen byl ve znamení vaření a pečení. jako každý měsíc. Není týden, abych nezkoušela něco nového či nedotahovala k dokonalosti to, co vařím běžně. Nejvíc nám chutnala svíčková. Tu moc často nedělám a byl k ní i domácí kynutý knedlík na páře. Pokud nevím, co péct, peču bábovku... na tu se tedy také dostalo. Nově jsem zkoušela pečená krůtí křidélka s medovou marinádou s rozpečenou bagetkou a coleslawem. Ozkoušela jsem si ještě jednu premiéru a to peřinkovou buchtu podle receptu od Karolíny Four. Jedná se o světlé těsto se sněhem, do kterého se leje ještě horký pudink. To se celé peče a poté se vyšlehá zakysaná smetana s cukrem, dá se na buchtu a celé se to posype skořicí. Měla ohlas, takže ji určitě nepeču poprvé, jelikož byla moc dobrá a vláčná.

12. 5. jsem byla s drahým a mou mamkou na koncert Rammstein v Letňanech. Já už je viděla několik let předtím, ale pro ně to byla premiéra. Na koncerty rozhodně nechodím tak často, jako dřív, a tak si se ně vždy o to víc těším. Rammstein nezklamali. Jsou mojí srdcovkou a jejich show řadím k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděla.

Jedno dopoledne jsem se se Šímou vydala na nákup do Hornbachu, kde jsme provedli nákup sazeniček rajčat a paprik na naší prozatimní zahradu-nezahradu. Zakoupila jsem i potřebné věci k tomuto pěstování a nakoupila i nové květiny do truhlíku. Nemyslela jsem si, ale nakonec jsem to všechno přesázela a zasázela ještě ten den.

Poprvé od přestěhování jsem vyrazila do místního krámku s ovocem a zeleninou a nestačila se divit, kolik tam toho je. Navíc mi to všechno přišlo v krásné kvalitě. Ihned jsem tam tedy koupila kromě nutné cibule i nádherné meruňky, které jsem tak krásně oranžové a velké nikde už několik let neviděla.

Konec měsíce jsme prožili u TV, protože se konalo mistrovství světa v hokeji. Sledujeme ho každý rok, takže ani letos jsme si to nemohli nechat utéct. Jak krásný potom byl ten pocit vítězství, když jsme vyhráli zlatou. Netrvalo dlouho a rozhodla jsem, že v pondělí jedeme vítat hokejisty na Staromák. Nechtěli jsme do velkého davu tahat Šimona. Ten tedy zůstal s babičkou a měl svůj program. Já s Jakubem jsem se vydala na oslavy a krásně jsme si to užili. Vždycky jsem tohle chtěla zažít, vždycky jsem na ten Staromák na vítání hokejistů chtěla jít, a tak mám zase jeden splněný sen. Navíc jsme to vyhráli u nás, je to domácí výhra - prostě skvělé!

A úplný závěr měsíce jsem strávila na třídním srazu se střední školou. Sama jsem ho vymyslela a zorganizovala, protože jsme se několik let neviděli. Samozřejmě jsme po té době nestihli probrat vše, a tak jsme si slíbili, že se musíme scházet častěji, minimálně jednou do roka. Bylo fajn strávit čas s kamarády, s nimiž se už tolik nevídáte, ale stále k sobě máte vzájemně pouto a navíc si zavzpomínat na staré časy, jak to všechno bylo lehké a neměli jsme žádné starosti.

.