Jak se z výletu do Brna stala dovolená roku

Původně jsem měla do Brna vyrazit sama na jedno setkání. Nakonec z toho byl víkend ve dvou bez dítěte, s výborným jídlem, vilou Tugendhat, kinem a jedním splněným snem za volantem kamionu. A víte co? Někdy jsou právě ty neplánované výlety ty nejlepší.

Původně jsem měla jet do Brna sama na jedno setkání. Nakonec se z toho naprosto neplánovaně stal odpočinkový víkend pro mě a mého drahého. Trocha architektury, kino místo památek a jízda kamionem. Nic víc. A vlastně ani nic míň.

Do Brna jsem měla vyrazit na osobní setkání skupiny, se kterou se v online světě potkávám už téměř půl roku. Postupně mě ale napadlo, že by se mnou mohl jet i manžel. Ve Valašských Kloboukách jsem pro něj totiž měla domluvený vánoční dárek, který se k celé cestě skvěle hodil. A aby toho nebylo málo, naši nabídli, že si na víkend vezmou Šímu.

Ne vždy všechno vyjde podle plánu

Jenže pár dní před odjezdem moje původní setkání odpadlo. Najednou jsme tak měli před sebou úplně volný víkend. Mamka navíc přišla s nápadem, že si Šímu vezme už ve čtvrtek odpoledne a udělají si spolu prodloužený víkend.

A co teď?

Napadlo mě navštívit vilu Tugendhat. Já už jsem ji před lety viděla, ale Jakub ještě ne. Týden před termínem se nám podařilo sehnat vstupenky na prohlídku od 17 hodin. Sice už nebyl dostupný okruh s technickým zázemím, ale i tak jsme měli radost, že se povedlo získat alespoň tyto.

Oběd, na který budeme ještě dlouho vzpomínat

V sobotu dopoledne jsme vyrazili směr Brno. Cesta příjemně ubíhala a my si užívali pocit, že nikam nemusíme spěchat a čeká nás jen společný čas strávený dohromady - věc, která je pro nás naprosto vzácná. 

Náš víkend začal obědem v Butcher's Grill & Pasta. Dali jsme si steaky a musím říct, že tak dobré maso jsem neměla několik let. Měkoučká a šťavnatá hovězí svíčková, našlehaná bramborová kaše, restovaná mrkev, květák a demi-glace omáčka. Jednoduché, ale naprosto skvělé.

Jakub si dal steak s belgickými hranolkami a také odcházel spokojený. Já jsem si ještě dopřála kávu. Tu mají od Nespresso, nad čímž by možná někteří ohrnovali nos, ale mně chutná a používám ho i doma.

Jakub si nakonec objednal ještě crème brûlée. Bylo znát, že je poctivé a domácí. Jen ta porce byla možná až zbytečně velká.

Prohlídka vily Tugendhat nezklamala

Po obědě jsme se ubytovali v hotelu EFI, odkud to bylo k vile Tugendhat jen kousek.

Protože jsme měli ještě dost času, zastavili jsme se cestou v malé kavárně na osvěžující limonádu. Byla to jedna z těch neplánovaných zastávek, které člověka často potěší víc než samotný plán.

Samotné vile bych ráda věnovala samostatný článek, takže tentokrát jen stručně. Prohlídka splnila všechna moje očekávání. A i když Jakub architektuře úplně neholduje, rozhodně nelitoval, že šel se mnou.

Žádné toulky Brnem, ale kino

Po prohlídce se nám ani jednomu nechtělo bezcílně bloumat městem. Zároveň nám přišlo škoda zavřít se na hotelový pokoj. Když už jsme měli po dlouhé době víkend sami pro sebe, chtěli jsme toho využít.

Nakonec jsme zamířili do kina na pokračování filmu Ďábel nosí Pradu. První díl máme oba rádi, takže volba byla celkem jasná. Film nás příjemně překvapil a odcházeli jsme spokojení. Co mě ale překvapilo výrazně méně příjemně, byla cena. Dvě vstupenky, velký popcorn a dva nápoje nás vyšly na téměř tisíc korun. Chápu, že ceny rostou, ale tohle už mi přišlo opravdu hodně.

Opožděný dárek k Vánocům

Druhý den jsme si dali hotelovou snídani. Nebyla nijak obrovská, ale všechno bylo čerstvé a chutné. Po krátké procházce v parku jsme kolem desáté hodiny vyrazili vstříc dalšímu programu. Krátce po poledni jsme dorazili na místo, kde čekal hlavní bod celého víkendu – Jakubův vánoční dárek.

Už několik let mluvil o tom, že by si rád vyzkoušel řízení kamionu. Nemusel jezdit po silnici, chtěl si ho alespoň osahat, sednout si za volant a zjistit, jaké to vlastně je.

Díky známým a přátelům se mi podařilo spojit s majitelem autodopravy, který byl neuvěřitelně ochotný. Nejen že Jakubovi ukázal samotný kamion, ale také mu vysvětlil, jak práce řidiče kamionu funguje, co všechno obnáší a s čím se musí potýkat. Vtipné na tom je, že Jakub moc dobře ví, co dokážu vymyslet a pár dní před Vánoci měl celkem stres, co jsem to zas vymyslela 😂. Nakonec byl ale nadšený!

Jakub si mohl kamion na firemním place sám vyzkoušet. Poprvé usedl za volant, projel se několik metrů a vyzkoušel si také přepřahání tahače. Možná to zní jako maličkost, ale na jeho nadšení bylo vidět, že to pro něj znamenalo opravdu hodně. Nakonec jsme tam strávili skoro dvě hodiny.

Když se ohlédnu zpátky, vlastně je úsměvné, že celý víkend vznikl jen proto, že se zrušila akce, kvůli které měl původně vzniknout. Místo toho jsme si užili dva dny bez povinností, dobré jídlo, architekturu, kino a jeden splněný sen. Jediné, na co jsme se netěšili, byla čtyřhodinová cesta domů. Ale bez té by žádný výlet nebyl. Z Brna jsem ale byla totálně paf. Byla jsem tam několikrát, ale nikdy na mě Brno neudělalo takový dojem jako teď. Všude samé parky, dětská hřiště, restaurace, ale přitom minimum ruchu, který znám z Prahy a jsem ráda, že jsem z Prahy utekla na vesnici. V Brně si ale život dokážu představit. 

A mě teď zajímá jedna věc. Máte nějakou práci/činnost, kterou jste nikdy nedělali, ale nějak vnitřně byste si ji chtěli zkusit, pokud byste dostali tu možnost?