Prázdniny. Slovo, které ve mně vyvolává spoustu emocí. Stejně tak, jako když se třeba řekne „Pátek“ nebo „Sobota“. I u těhle slov se mi vyplaví spousta emocí, které nevím, jak popsat. Možná třeba klid či pohoda.
Prázdniny jsou už od dětství moje nejoblíbenější část v roce. Na pár let, když jsem chodila ještě do práce, to pro mě opravdu bylo jen slovo či místo v kalendáři. Jako dítě si pamatuju ten vibe, kdy jsme mohli být déle venku, a ráno nezvonil budík. Týden před koncem prázdnin mě a bráchu zase mamka zaháněla domů do postelí o něco dřív, abychom přivykli školnímu režimu. Střídali si nás prarodiče - buď u jednich nebo u druhých na chalupě. Pak přišel pravidelně i koňský tábor. S rodiči jsme jezdili na týdenní dovolenou do chatiček, kde jsme jezdili po hradech či zámcích. Večer dělali ohýnek. Chodili do lesa a do restaurací (to byl pro mě ale obrovský svátek). Vzpomínám si, že už jaké dítě jsem milovala, když jsme na dovolené chodili na oběd do restaurace.
Ale posledních pár let mám pocit, že právě běhen prázdnin se odvíjí můj největší přerod. Žádný konec a začátek nového roku, ale právě prázdniny. Tak si to tady teď shrňme:
léto 2020 - Vyhazov ve zkušební době. Pak pár týdnů beznaděje a totální pocit zmaru, že se se mnou někde rozloučili ve zkušebce. Tehdá jsem to nesla hodně těžce a dost to nahlodalo moje sebevědomí. Nakonec mi ale mamka nabídla, že můžu pracovat s ní v účetnictví, a tak jsem naskočila na volnou nohu, na které jsem spokojeně dodnes. Navíc jsme objevili a koupili pozemek a věděli, že se přstěhujeme z Prahy do Benešova.