Co mi posledních pár měsíců udělalo radost aneb léto a začátek podzimu

 Myslela jsem, že na toto téma sepíšu klasické pravidelné měsíční články, ale nakonec jsem volný čas během léta trávila venku po výletech nebo učením na koučinkový kurz, o kterém jsem psala už zde. 

- Začátkem léta bych označila asi nejspíš letošní ročník Rock for People, kam jsem se i letos vydala. Celkově jsem tam byla už počtvrté, jako redaktor potřetí. Opět jsem si to opravdu moc užila. Je to úplně jiný režim, než když jsem doma a starám se o Šimona. Vždycky se potom těším domů a těším se na svůj starý režim, na který jsem zvyklá, ale i tak si to vždy naprosto užiju. Miluju hudbu a trávit poslechem hudby několik dní v kuse je pro mě naprosto skvělý způsob, jak dočerpat novou energii, ač fyzicky jsem z toho vždy unavená.  

- Léto jsem se se Šimonem snažila trávit venku. Sice jsme stále ještě neměli hotovou zahradu, ale aspoň jsme mohli jít třeba na hřiště, někam na výlet. 

- Zahrada sice ještě v létě nebyla vůbec hotová, ale to mi nebránilo v kýblech pěstovat jahody, rajčata a papriky. Jahod bylo pár - dřív, než jsem je stačila sklidit, tak je vždy sežrali ptáci. Papriky sežralo nevím co... asi slimáci, ale alespoň jsme měli rajčata. Na příští sezónu bych měla ráda aspoň dva vyvýšené záhony. 

- Na konci srpna jsme konečně uhnali bagristu, aby nám upravil terén na zasetí trávníku. Nakonec jsme na založení trávníku sehnali i lepší hlínu. Trávník se má aktuálně čile k světu a čeká na první zimu. Jen se z něho musí dloubat hrozný množství plevele, ale to se snad časem zlepší. 

- Koncem léta jsme navštívili hned dvě akce. Tou první bylo Concorso Blatná a tou druhou veletrh Země živitelka. Concorso Blatná probíhá na zámku Blatná (jaké překvapení podle názvu :-D) a je to super akce pro všechny milovníky rychlých, luxusních a zajímavých aut. Tentokrát jsme měli štěstí i na volně se pohybující daňky, kteří se tady i krmit speciálním krmivem za poplatek. Já se moc těšila na zemědělský veletrh Země živitelka. Vyrazili jsme tam ve všední den a i tak to bylo naprosto natřískané a měli jsme co dělat, abychom zaparkovali. Šíma byl naprosto nadšený z traktorů a dalších zemědělských strojů, přičemž na některé mohl udělat i. "Hačí." Já byla nadšená z toho, co všechno se tam dalo koupit. Posilnili jsme se tam langošem, který ocenil i Šimon. Bohužel nás během této chvíle zastihla přeháňka, ale naštěstí netrvala dlouho. Já si dala borůvkový ležák - byl naprosto výborný. Jakub si koupil jeho oblíbení churros a navíc jsme si domu odvezli nádhernou "kytici" česneku a několik balíčků koření. Co mi vadilo, tak že se na mnoha místech nedalo platit kartou - naštěstí tam byl ale bankomat. Jo a málem bych zapomněla. Šimon si vyprosil "maketu" nakladače, takže byl nadšený také. 

- V druhé polovině září jsem konečně navštívila výstavu Tima Burtona. Sice jsem na výstavu dostala vstupenku už k Vánocům, ale dostala jsem se tam týden před koncem :-D. V některých věcech jsem prostě chorobný odkladač. Výstava byla ale skvělá. Jsem moc ráda, že jsem tam šla sama a mohla si tak udržovat své tempo. Líbí se mi, jakým stylem Burton přemýšlí a přiznám se, že jsem ani z daleka nevěděla, kolik filmů vlastně natočil. Mám tak teď pomyslný seznam, které všechny filmy musím vidět. 

 

- Po výstavě jsem se sešla s drahým a naší partou letitých kamarádů. Celé léto jsme se neviděli, a tak bylo zase co probírat. 

- Koncem října jsem se Šimonem a mojí mamkou byli na výstavě dýni v botanické zahradě v Tróji. Byla jsem tam se sestřenkou a dětmi dva roky nazpět, přesně v tomhle období. Jelikož se mi tam posledně líbilo, chtěla jsem si to zopakovat a bylo skvělé. Dva roky nazpět mi to ale přišlo asi hezčí, ale tentokrát už dýně vnímal i Šimon a líbily se i jemu. Celý výlet měl navíc ještě jednu pozitivní věc - "musela" jsem tam dojet sama autem, což od nás od Benešova znamená, projet napříč Prahou, skrz Nuselák či tunely. Dala jsem obojí! Takže mé řidičské sebevědomí zase stouplo o několik příček :-). 

Událo se toho určitě ještě mnohem víc, ale bohužel jsem se dlouho nedostala k blogování, a tak jsem zde vypíchla opravdu to nejdůležitější, co mi utkvělo.